Jak spáchat pohádku

Patr Matoušek

Babylon, 5, 1993

Inspirován Martinem Hyblerem, vrchním předmlouvačem toho, co český exilový překladatel, básník, esejista a pořadatel Šmírbuchu jazyka českého Patrik Ouředník spáchá, jsem toho názoru, že jest bohapustě liché recenzovat tak nádhernou pí....... (dále NP). Skrzevá renomé autorovo, pošramocené u ctihodných občanů-rodičů sestavením Šmírbuchu, nepůjde kniha tak dobře na odbyt, jelikož přísný vychovatel nenasadí přec svému robátku do kožichu spis tak nebezpečného člověka.

Jest to kniha veskrze nejednoduchá. Má dvacet kapitol „a jednu poslední“, druhou „není třeba číst, protože je nesrozumitelná a není jí rozumět“, v sedmnácté protagonista Jeho princovská Výsost Čekanka „velmi dlouho putuje a nic se mu nepřihodí“. Dále obsahuje tato NP rejstřík hrdinů, božsky příšerné obrázky s popiskami typu „Ježibaby se šťouraly prstem v nose, str. 32“ a hejno zviřátek („ono se správně říká zvířátek, ale když ona zviřátka jsou taková kulatá a taky legračnější“).