{{Slova v zapomenutí daná}}
_ Volvox Globator, 2021
Předmluva → VYCHUCHOL, NEBO PALCUCHA?
----
BAHNOLIB
Brouk pětiproužník. Do Preslovy broučí říše patří též {{kulohnět}} (chrobák lesní), {{dlouhohnát}} (chrobák vrubounovitý), {{tlustoroh}} (chrobák révový), {{prachokut}} (pavučenka), {{zemoryp}} či případně {{šestozub}} (nosorožík) atd. Ale Presl je rovněž tvůrcem slov {kudlanka, babočka, mandelinka, vážka, střevlík}...

BEDLIVEC
Neboli {{bedlivák}}: Hronův student. Nepořádného bedlivce v životě nic dobrého nečeká: {„Bedlivci jednoho ústavu toulali se v noci, žili rozpustile; druhého dne jsouce neschopni školy, odebrali se do Ameriky, kde pak nouzí nuceni byli zachovávati pořádek a robotou krušnou vydělávati chléb vezdejší.“} Srov. {{cvík}}.

BOTOKLADKA
Neb {{botocpavka}}, {„polštářek, kterýž do botek se dává, dílem pro teplo, dílem aby noha nevyviklala“}(Ryvola).
BYDLOSLUCH
Ryvolův sluha. Srov. {{zánoh}}.
CVÍK
Též {{žákovna}}, {{cvičárna}}, {{věcola}}: škola. Postoupí-li {{cvičík}} neboli {{snažín}} do vyšších ročníků, stává se {{knihovtipníkem}}, tj. studentem, resp. bedlivě naslouchajícím {{bedlivákem}} a po vzdělání bažícím {{bažákem}}, případně {{hledonem}}, {{hledošem}}, {{hlednošem}} či {{hlednušem}} docházejícím na {{vědov}} spíše nežli na gymnázium; za spolužáky má {{součtury}} a pera ukládá do {{perošránku}}.
A k čemu by mu byla latinská křída, může-li psát {{bělopiskou}}?
Po vyučování se cvičík může jít vyskotačit na hřiště – {{skotniště}} či {{vzburniště}}.
Obzvlášť nadaní knihovtipníci mohou pak doufat v {{dostanku}} neb {{udělenku}}, která jim umožní pokračovat ve studiích, zvaných též {{snážiny a {{hledovy}}.}}
Srov. {{učna}}, {{věcnice}} a {{bedlivec}}.}}
ČISTONOSOPLENA
Totéž co {{nosočistoplena}}. Lze krátit: {{nosoplena}}, {{nosočistka}}, {{nosotka}}. {„Panno! Kde je můj smrkací šátek?“} volá nicméně Karel Ignác Thám.
DEŠŤOSTŘEŠ
Aneb {{dešťokrov}}: deštník. Karel Hynek Thám nabízí ve své konverzační příručce následující dialog:
{„Deštilo také předešlou noc?“
„Nevím, ale myslím.“
„Kde jest můj dešťostřeš (dešťokrov)? Musím vyjít.“
„Již tuším přestalo deštit.“
„Tím líp.“
„Vskutku, již více nedeští.“
„Toť jest mně velmi mílo.“}
Srov. {{chraňokapka}}.
DNOULÁMÁNÍ
Ale také {{mnohotrap}}: podagra, dna. Dnoulámáním trpí {{dnozlámanec}}.
HLASOCHVATNOST
Hlasu chvatem chytání – echo, ozvěna.
HLEDITRUŇK
Též {{srkát}}, {{pitec}}, {{pitel}}, {{korbelář}}, {{konvičkář}} a {{krčemník}}, po našem ožrala, nasávač, násoska, popijocha.
HOSPOZÍRNA
Pohlův hostinec, kde lze poobědvat {{skořeplice}} (ústřice), {{tučku}} (slaninu) nebo {{slejšky}} (nudle). Na požádání je k mání i {{vejražlice}} (rohlík). To vše je nám zapít {{nápitkem}}, kupříkladu {{kloktačkou}} neboli {{vrtolkou}}, id est minerálkou. Jako {{zákus}} nám může přijít vhod {{záklopka}} (koláč) nebo {{svalenka}} (štrůdl), přičemž kávu si osladíme {{sladíkem}}.
V hospozírně je možno i přespat, viz {{těhla}}.
HOVEK
Neboli {{letnice}}, {{letárek}} nebo {{chutovna}}: letohrad, letní sídlo. Neplést s {{hoviskem}} čili kanapem.
HROZNOHLED
Druh netopýrů v Preslově názvosloví. Dalšími byli {{příšerec}}, {{ušan}}, {{veloblánec}}, {{ouzkoblánec}}, {{psohubec}}, {{zlotvarec}}, {{klapkorepec}}, {{prostouch}} či {{mrakolib}}. Presl pojmenoval celkem 110 rodů a druhů netopýrů; uchytil se jediný vrápenec.
CHŘÍPOPRACH
Šňupací tabák. Chřípoprach není novotvarem J. V. Pohla, jak se běžně uvádí, najdeme ho už u Ryvoly. Pohl nazýval chřípoprach {{nosoprčkou}}; a jemu také vděčíme za {{vonoprach}}, „tabák dýmkový“. (Vusín dával přednost {{křípoprášku}}.) Ten jest nám ukládati do ryvolovské {{tahohubky}}. Tu zapalujeme křížovským {{rožítkem}} neb {{škrtadlem}}.
KOKRHEC
Když se po svém propuštění z gymnázia v Hradci Králové loučil Jakub Hron se svými {{součtuny}}, uspořádal hostinu podle osobně sestaveného jídelního lístku:
• jícha z {{hovadiny}} s {{řízlicemi}}
• hovadina s {{omokem česenu}}
• {{kokrhec výmiška}}
• {{svinstvo}} jablečné
• {{černec}}
Kolegům tudíž předložil hovězí polévku s nudlemi, hovězí maso s česnekovou omáčkou, kohouta kapouna, jablečný závin a kávu.
KRUCÁNEK
Někdejší konkurent dnešního z@vináče.
LÍKOSTROJIČ
Či zjednodušeně {{líkovník}}: kdo líky (léky) strojí. Též {{likodělník}} či {{líkůdělník}}. Lze u něho pořídit {{zdravokuličky}} aneb {{lekokuličky}}. Záhy nabudeme zdraví a staneme se {{ozdravlíky}} neb {{zdravoucníky}}.
MRDATI
Vrtět, hýbat, kývat atp. {Mrdati nad tím hlavou. Žrali až ušima mrdali. Mrdali jsme se ve sklepě jako mrďata}. A Jan Kollár o Češích ve sbírce z roku 1821: {Takť bloudí bohužel národ ten [...], ousty mrdá!}
OHŇOKOL
Aneb {{ohňostroj}}, {{vozostroj}}, {{parochod}}, {{parostroj}}, {{parojezd}}, {{paroz}}, {{hýboz}}, {{drahoz}}, {{vozotah}}, {{samotah}}, {{samoz}}, {{samoše}}, {{samovozka}}, {{samotažnice}}, {{zeměparník}} aneb lokomotiva. Ta vyjížděla po {{želestech}} ze {{staniště}}, {{drahova}} či {{dražínu}}, jakmile k tomu dal souhlas {{jistec}} či {drážní pořadatel}, zvaný též {ouředník ruchu}.
PATLUCHA
Čili {{paluda}} neb {{palunda}}, to jest {{lanďák}}, resp. {{candát}} alias {{hajsón}} neboli {{pšunda}}, {{patloka}}, {{nebuda}} a {{stupka}}: tulák, povaleč, pobuda.
PERNA
Pouzdro na pera, penál. Pera ořezáváme {{cizorálem}}:
{„Pane, zapujčejí mně, jestli se líbí, svůj cizorál (nožejček na péra).“
„Zapujčím, pane, ihned, tu ho mají.“
„S poděkováním jim ho opět vrátím, až si své péro zříznu.“} (Thám)
PIVOTOČKA
Šenkýřka pochází z Germánska, hostinská z Latinia. Má snad čeština zapotřebí výpůjček? Není-li nadána tvůrčími možnostmi takořka neomezlivými? Pivotočka neb {{pivolivka}} robotuje v {{pitelně}}, {{piterně}}, {{pijárně}} (Ryvola) nebo {{pivatelně}} (Pohl).
PROUŽEK
{„Mnohá jména skonaná na} ač, ak, ař, aš {mají nad posledním a proužek, jako} hrabáč, kopáč, sekáč, voráč, žák, ležák, tvář, kovář, jidáš, Mikuláš, {etc.,“} vysvětluje Štejer. (Nechápavcům lze upřesnit: {„čárčička od pravé ruky drobet k levé protažená“}.) Kazimluvové užívají slov {{strejšek}}, {{štrejšlík}} nebo {{šrám}}, vše podle německého {Strich}.
Háčku odpovídají {{polokolec}} a {{polokolče}} čili {„půlkolečko rožičkami vzhůru obrácené“}. Benedikt Optát dával přednost {{vršku}}: {„Nad consonantes sluší znamenati apices, totižto vršky obšírné krátké; kdež těch nad nimi není, tu každá litera bez toho vršku v svém přirozeném zvuku zní. Ale kdež koli nad kterou ten vršek stojí, tu jest té litery neb hrubší neb tenší i břinčavější znění, neb vrškové změnění přirozeného zvuku nad každou literou vyznamenávají.“}
Srov. {{punkt}}, {{nabodeníčko}} a {{znamenec}}.
PUNKT
{„Punkt jest sám dole jediný, po němž se znovu k počátku jiné pořádné řeči versále píše,“} vysvětluje Benedikt Optát. Punkt může být i dvojitý, {„kdež jeden nad druhým stojí. Ten se klade, kdež které začaté řeči jest již smysl poněkud celý, ale ještě není té řeči dokonání k plnému vyrozumění.“} Vedle punktu jednoduchého a dvojitého existuje též {{punkt otázání}}: {„Dva punkty, jeden nad druhým, dolní prostý, ale vrchní s nakřiveným vocáskem. Ten se klade, kdež se nějaká otázka děje, aby z odpovědi bylo té otázky vysvětlení.“} U Štejera {{puňkt}} neb {{puňktíček}} je i označením měkkosti: {„Nad} ě, č, ď, ň, ř, š, ť, ž {píší se puňktíčkové, aby bylo znamení, že se jináč mají vyřknout, když jsou s puňktíčkem, nežli bez něho. Neb jináč mám vyřknouti} běž {nežli} bez, {jináč} v těle {nežli} tele.{“}
Václav Hanka prosazuje ve svém {Pravopisu} z roku 1817 návrat od mezitím zavedeného háčku k prostému {{puntíku}}: {„Představitelem měkosti v písmenech našich jest} i, {a jeho kulatým, k latinskému písmu se hodícím puntíkem, měli bychom, jak to druhdy bývalo, též} e, n, r, d, t {měkčiti, a ne křivolakou kličkou.“}
Srov. {{proužek}}, {{tázanec}} a {{znamenec}}.
PYSKOČISTEC
Jímž jest nám decentně otříti si po jídle pysky. (Ryvola)
ROZVID
Vytlačil-li {rozhlas} ve spisovné češtině rádio, žádný z návrhů, jak vhodně počeštit {televizi}, resp. {televizor}, nevyšel. Čechotepectví poloviny 20. století si přitom nikterak nezadalo s Amerlingem či Šafaříkem: {{rozvid}}, {{rozjas}}, {{rozvidom}}, {{obrazan}}, {{dálkozor}}, {{dálkovid}}, {{dálkohledna}}, {{zřetník}}, {{přezřetna}}, {{všudevid}}. Stejný osud předtím potkal i {{deskozpěv}}, {{otočzpěv}}, {{hudbotoč}} neboli gramofon.
TĚHLA
Cestovní vak. Ve své konverzační příručce nabádá Pohl unavené turisty ({{okolníky}}), kterým podomek oznámí, že všechny pokoje v hostinci ({{hospozírně}}) jsou obsazené, opáčiti obratem: {„Podomko, to nezabavuje, my pokoj míti musíme, kdybychom třebas i tebe z peleše tvé vyhoditi měli. Hni se tedy, hýbej se. Vezmi těhly naše a uveď nás v místo hodlné.“} Problém bude nakonec vyřešen díky ochotnému {{hospozínovi}}, jenž takto k turistům promlouvá: {„Jsem k službům a poněvadž místli jiného nemám, díl mého vlastního obydlí postoupím.“}
Srov. {{nosina}}.