Zubánek a další poražená slova. 1 800 slovníkových hesel pro potěchu ducha i ucha
Jakub Šofar
Reflex, 8, 2022

HNILEC, resp. hnilý – líný člověk. LISTOHRÁNKY, resp. listy na hraní – karty. OMLADNICE, resp. koutnice, položnice, postelkyně – šestinedělka. PODKRMKA, resp. vokolník, jídlonec, jezlonec, jezlín – talíř kladený pod jídlo... Vytahovat ze zášeří češtiny na světlo slova, která se neuplatnila, byť existovala, v době, kdy schopnost vůbec přečíst, natož pochopit jazyk Boženy Němcové se u nejmladších generací limitně blíží nule? Když celá třída mlčí a neumí odpovědět na otázku pí učitelky, co myslel autor tím „kotoučem“ na nebi, načež si jeden vzpomene, že jeho dědeček tak říká kolečku, kterým rozváží hnůj po záhonech... Ale právě proto je to potřebné.

Patrika Ouředníka (1957), autora v současné době nejpřekládanější české knihy Europeana, si čtenáři poprvé zapamatovali díky jeho Šmírbuchu jazyka českého (1988), slovníku nekonvenční češtiny, tedy mj. slangu a argotu, jenž vyšel už pětkrát. K němu Ouředník přidal třeba Klíč je ve výčepu, výběr ze záchodového folklóru, a teď nabízí výsledek svých toulek po dílech brusičů českého jazyka, od Amerlinga, Jungmanna a Klácela po Pohla, Presla a Tyrše, včetně mistrů z 20. století Fielda, Hrona či Váchala.

Slova v zapomenutí daná s podtitulem Slovař pro obecný i neobecný lid jsou slovníkem pro potěchu (ostatně antikvariáty už většinou žádné jazykové slovníky nevykupují), poctou poraženým slovům, kterým nebylo dáno, aby se ocitla v našich ústech. V krátkém úvodu se Ouředník snaží obhájit všechny ty nepoužité varianty. „Proč jsme dali nesmyslně přednost opisnému a sáhodlouhému ,kartáčku na zuby‘, byl-li nám svého času nabídnut zubánek?“

Ne, to není slovník, to je sbírka nekonvenční poezie. A měla by vyhrát letošní Magnesii Literu. Zcela vážně.