{{Tvrdošíjný pokušitel slova Patrik Ouředník}}
Radim Kopáč
{Mladá fronta dnes}, 15. 12. 2004
----
Patrik Ouředník (1957), český a francouzský spisovatel a překladatel z francouzštiny, žijící ve Francii od roku 1985, zaujal zdejšího čtenáře už počátkem devadesátých let svým slovníkem nekonvenční češtiny {Šmírbuch jazyka českého}. A přitahuje stále. Jednak svou jazykovou náročností a stylistickou vytříbeností, která se ve zdejším kontextu zaplaveném bulvární plytkostí stává stále víc neobvyklou, jednak soustavnou žánrovou proměnlivostí.
Ouředník, v mládí aktivní šachista, oživuje a vtahuje do svého původního i překladového díla překotnost a objevnost avantgardy. Jeho tvorbu, ve které najdeme jak jazykovědné a esejistické práce, tak sbírky poezie a prozaické tituly, pastiš či dokonce pohádku, můžeme přirovnat k estetické mlýnici, v níž jsou na různé způsoby promílány ozvuky patafyzických a dadaistických akcentů mystifikace a komiky, surrealistické jazykové představivosti nebo experimentálních postupů, které okysličovaly světovou i zdejší poezii především v šedesátých letech minulého století.
Souběžně Ouředník tyto estetiky preferuje také ve své překladatelské činnosti: českému čtenáři tlumočil mimo jiné knížky Alfreda Jarryho, Jacquesa Vachého, Henriho Michauxe, Raymonda Queneaua, Borise Viana nebo Samuela Becketta.
Nakladatelství Paseka, které se v roce 2001 ujalo edice Ouředníkovy původní tvorby, představilo autora prozatím dvakrát jako prozaika. Poprvé knihou {Europeana}, mystifikačně laděnými „stručnými dějinami dvacátého věku“, jak zní podtitul svazku. Tento beletristicko-esejistický titul, který subjektivním sítem prosívá soukromé dějiny jednotlivců i obecnou historii euroamerické společnosti, byl v soutěži {Lidových novin} oceněn jako kniha roku 2002.
Poté Paseka přišla s Ouředníkovým experimentálním pásmem {Rok čtyřiadvacet. Progymnasma 1965-1989}. Jde o soustavné vzpomínkové návraty k dětství a mládí, které autor prožíval v šedesátých letech a za následné normalizace v Praze.
Před několika dny Paseka dodala na knihkupecké pulty výbor z Ouředníkovy poezie, svazek {Dům bosého}. Je — jak čteme v ediční poznámce — „výborem ze dvou předchozích sbírek Patrika Ouředníka, {Anebo} (Volvox Globator, 1992) a {Neřkuli} (Mladá fronta, 1996), doplněným jedenadvaceti dosud nepublikovanými texty“.
{Dům bosého} svádí do jednoho svazku Ouředníkovy celoživotní autorské i překladatelské tvůrčí zájmy a vášně: zájem o jazyková a stylistická cvičení, hru a experiment, sympatickou posedlost odlehčovat psaní komickou reflexí a knihu jako celek zahalit do jemného oparu mystifikace – protože {„je doba na ty čachry“}. Čtenář s autorem vstupuje do labyrintu, v němž ze všech stran zní hlasy ze současnosti i z minulých století, z rozmanitých kultur i společenských vrstev, hovoří se tu knižně i slangem, lyricky i expresivně, útočně i konejšivě.
V {Domě bosého} se polemizuje s lingvistickými kánony a akademickými představami o jazyce: parafrázují a ironizují se tu banální civilní dialogy, zprávy z tisku, stenografické lékařské záznamy nebo zprávy z černé kroniky, jinde zas nasloucháme intelektuálním anekdotám, etymologickým spekulacím, raportům a varováním, apokryfům, svéráznému pojetí a výkladu mýtu či pohádky a tak podobně.
Ouředník je spisovatel možností: dravý a razantní, sugestivní a tvrdošíjný pokušitel slova.
[...]