Pucnoha, cvendy, nemodlenka a některá další

Olga Stehlíková

Knihožrout, 28. 4. 2011

Uvádět v souvislosti s knížkami Patrika Ouředníka, že jsou náramně vtipné, založené na absurditě a jazykovém humoru, že jsou originální, je zbytečné. Čekanka vyšel poprvé už r. 1995 v nakladatelství Volvox Globator, a nebylo možné ho přehlídnout. Nyní si ho půjčilo nakladatelství Dybbuk, vyzdobilo ho ilustracemi Tomáše Přidala, které svým, potažmo autorovým založením textu dobře přiléhají, a vydalo ve výrazně zelené pevné vazbě. Mezitím byla pohádka i zdramatizována a předváděna v Národním divadle v Praze. [...]

Na zámku žije princ Čekanka a jeho věrný oř Za groš kudla, jinak tam není ani živáčka. A jelikož princ dovršil věk šesti let, šesti měsíců a šedesáti šesti dnů, musí se podle úředního oznámení neprodleně vydat do světa hledat princeznu urozeného rodu. Cestou, jak jste očekávali, princ zažívá nesčetná (nonsensová) dobro¬družství, každé z nich sotva na jednu stránku.

Jsou tam kapitoly, které „není třeba číst, protože jsou nesrozumitelné a není jim rozumět“, a naopak malé pohádky ve Velké Pohádce, jsou tam vousaté čarodějnice, sáňkující král, divný pán, spousta potrhlých říkadel, radící hroši, zlomyslný trpaslík Trpajzlík, strašidlo, které neumí říkat samohlásky, ale rozhodně nepočítejte s nějakými „zvířátky“. Princ Čekanka samozřejmě potkává pouze zviřátka, kupříkladu sovu Prkličku. Na zadní straně jich máte celý seznam, seřazena jsou tam i přítomná strašidla a i jiní (třeba bratři Hastrman a Tatrman, z nichž jeden je hasič a druhý požárník).

Jak se utká s lítým drakem a jakou princeznu si odvede domů, je jasné: nic tuctového. Prostě je to knížka, při které se budou pochechtávat děti i rodiče, od začátku do konce.