Stránky pro hlasité čtení

Tomáš Randák

Lidové noviny, 3. 1. 1994

Ouředníkův nedávno vděčně přijatý prvosestup do suterénních prostor mateřštiny v netradičním slovníku Šmírbuch jazyka českého dává tušit, jakými zbraněmi hodlá tento v Paříži žijící pětatřicátník, překladatel a editor, dobývat pohádkový svět. Klasický kompoziční půdorys Čekankovy štrapáce za princeznou s copánky tvoří lešení k autorově doméně, jíž je slovo jako duhová kulička, vyleštěná fantazií a střídavě osvětlovaná z různých úhlů. Je zcela přirozené, že tvůrce s takto vyhraněným zájmem nachází cestu k tomu nejvstřícnějšímu publiku, schopnému „spát hedvábné sny“. K hlavním úkolům dětské literatury patřilo odjakživa funkce návodu. Z tohoto hlediska představuje Ouředníkova knížka pozvánku ke hře, kterou jsme skoro všichni hráli a skoro všichni zapomněli: „Král zatím sekal na dvorku dobrotu a byl z toho celý zpocený.“ Celé to žonglování, ohňostroj jazykových nápadů, slova vyvlečená z okovů vžitých významů, jména na dvě řádky, půl stránky bez jediné samohlásky nebo nepřerušený řetězec třiceti synonym, to všechno ve skutečnosti ovládá pevný a jednoduchý řád. [...]

Úhrnem: potkáváme se s neobyčejně živým textem, jako stvořeným k rodičovskému předčítání. Protože historky z království, kde spolu žijí loupežník Krucinál von Fagot Sakrályš, zajíc Kuba Kakrlák, ježidědek, polednice nemodlenka, mátohy a mátožníci, bludičky neboli cvendy a kde plch mluví plšsky, vychutná ucho plněji než oči. A navíc – ani dospělý přitom nepřijde zkrátka.