François Rabelais: Pantagruelská pranostyka, nesporná & neklamná & neomylná, pro perpetuální rok
Volvox Globator, Praha, 1995
Translation © Patrik Ouředník, 1995
Laskavému čtenáři
Zdař a pokoj v Ježíši Kristu
Usoudiv, že nejedna potrhlost jest způsobena lichými pranostykami lovaňskými [1], rodícími se ve stínu korbelů, sepsal jsem tu přítomně jinou, nejpravdivější a nejneomylnější, kterak budoucí čas ukáže. Neboť není to malý hřích, jak dokládá též Král David obraceje hlas k Bohu: „Zatratíš mluvící lež,“ [2] totiž nepravdu hlásati a v klamu přidržovat prostý lid, jenž rozličných zvěstí úzkostně si žádá. Od nepaměti jest to zejména Francouzům vlastní, jak píše Caesar v Zápiscích a Jan z Gravotu v Bájesloví [3].
A ještě dnes po celé zemi francouzské bývá první otázka pocestným: „Co nového?“ neb „Víte, co se stalo?“ neb „Co se praví onde?“ neb „Co se děje v světě širém?“ A namnoze hněvají se na ty, kdož přicházejí z dalekých krajin s tanystrou [4] prázdnou vší novinky, a nazývají je trojnásobnými voly a rypáky svinskými.
Nuže, jsou-li tak chtivi zpráv a o to více náklonni k tomu, věřiti, co jim kdo za věc říká, neměli bychom rozestaviti u bran království oficíry, by ověřovali pravdivost té které novinky, s níž tovaryš [5] či poutník chystá se vstoupiti do země? Zajisté! A toť právě učinil můj dobrý mistr Pantagruel v krajinách Utopie [6] a Dipsodie [7]. Byl to šťastný nápad, a jeho říše nabyla zakrátko takové hojnosti, že proboštové mají dnes náramně napilno, by se mužně vypořádali s šlechetným posláním řemesla pijáckého, a budou záhy svlažovati půdu vínem, pakli jim nepřispěchají ku pomoci korbeláři a čepoví braši z okolních krajin.
Chtěje tedy upokojiti zvídavost mokrého cechu truňkařů, zobrátil jsem nebeské knihárny, zlistoval dekretálie, lejstra a písanice, propočítal lunární kvadratury, zaznamenal vše, co kdy smýšleli astromilové, hypermračníci, anemostrážci, uranopadavci a ombrosvodníci [8] o těch věcech, a vedl o tom učené disputace s Empedoklem [9], který vás uctivě pozdravuje.
A to vše zdárně v několika kapitulách ku prospěchu všech sepsal, a mohu upřímně říci, že neříkám nic jiného, než co smýšlím, a že nesmýšlím nic jiného, než co tu jest, a že nic jiného není, popravdě řečeno, než co tu budete čísti. A cožkoli bude řečeno, prosito bude řešetem velmi děravým, a stane se čili nic [10].
Než jedno vám důtklivě radím: věřtež všemu, co tu stojí psáno. Ne-li, budete mít na svědomí nehezký kousek, za nějž zde či onde budete náramně pykati: namažuť vám záda dřevěným olejíčkem [11] a dámť vám ochutnat devítiocasé kočky s omáčkou z čerstvého býkovce. A můžete po libosti zotvírati huby co mlsné ústřice, neboť, ho! bude jich dosti pro všechny, neusne-li pečenář [12].
Nuže, utřete si nosy, bracháčkové i vy ostatní, vrtohlavci a blázni čela chocholatého [13], praštěnci a bašusové [14], vytáhněte okuláry, a zvažtež má slova na vahách Chrámu [15].
Kapitula II
O zatměních v tomto roce
Z příčiny velikého množství zatmění Slunce a Měsíce budou naše měšce, obávám se, povíce prázdné [16]; a city tklivé. Saturnus bude retrogradus, Venuše directa, Merkurius inconstans [17]. A celičký houf jiných planet vás nebude chtít poslouchat.
Pročež vraštíci [18] budou v tomto roce choditi šejdrem a provazníci splétati lana odzadu [19]. Verpánek bude menší stolice, čepec klobouku a rožně se budou otáčeti na různé strany. Pro nedostatek mošen [20] budou kulky viseti pod pasem; blechy budou z většiny černé. Hrách se bude podávat bez špeku, přinejmenším o velikonočním půstu; břicho bude kráčet vpředu a záchule usedati první; ferblisté vyhlížeti budou eso; kostky vrhcábové padati budou, jak se jim namane. Štěstěna se dostaví jen zřídka; oslové budou porůznu hýkati. Vyzáblý Post slavně zvítězí nad veselým Bakusem [21]; načež se někteří lidé převléknou, aby chodili a strašili jiné, a maškary vymaškařeně běhati budou po ulicích a bláznivě a jako bez rozumu; a takový shon a mumraj jste holenkové nezažili. A narodí se v tomto roce dvacet sedm nepravidelných sloves, pakli jim Priscianus [22] nesrazí outory [23]. Nespomůže-li Bůh, nevyjdeme z trampot; avšak bude-li při nás, nic zlého se nám nestane; ocitnuv se v okršli nebeském, nebeský hvězdopravec [24] poznamenal (Římanům VIII) : Si Deus pro nobis, quis contra nos? [25] Věru: nemo, Domine [26], anžto je příliš dobrotivý a všemohoucí. Posvěťtež tedy Jeho svaté jméno, třebas vám to oplatí.
Kapitula III
Choroby v tomto roce
V tomto roce slepí budou viděti pramálo, hluší leckdy neuslyší, němí zřídkakdy promluví, bohatým se povede lépe nežli chudým a lidem zdravým lépe nežli nemocným. Veliký počet beranů, volů, podsvinčat, housat, kuřátek, kapounů a kachen zemre; avšak úmrtnost bude o mnoho nižší, co se opic a dromedárů tkne. Stáří bude nevyléčitelné z příčiny uplynulých let. Ty, kdož trpí zánětem pohrudnice, píchati bude v boku. Ti, kdož trpěti budou ouplavicí, budou míti řídká lejna. Kdož trpěti bude vozhřivkou neb šnubou, vychrchlá a vysmrká hojné nečistoty mozku. Bělmo na očích bude hrubě vaditi zdravému zraku. V zemi Gaskoňské budou uši kratší a vzácnější, nežli tomu onde bývá [27]. A celičkou zemi zachvátí ona hrůzná, zvrhlá a zákeřná choroba, kosíc muže a ženy v květu sil, a pravím vám: mnozí v úzkých budou a hrýzti si knír, rozněcovati pomysly a třásti Kamenem mudrců, nahlížeti v dlouhá ušiska Midasova [28]. Děs mne jímá při pouhé myšlence, a pravím vám: ta choroba budeť horší nakažení morového, a Averroes (O věcech obecných, VII [29]) ji jmenuje: grešlí pramálo.
A skrze průlet hvězdy vocasaté nad zemí Narrovskou [30] zemre na špitále šeredný lotr, stižený množstvím různých chorob a trudovaté tváře, a smrt jeho zavdá povel ku krvavé řeži: kočky posápají se na krysy, psi na králíky, sokoli na kachny, mniši na vejce.