Patrik Ouředník osobitě převyprávěl nejnovější historii Evropy
Ivan Matějka
Hospodářské noviny, 22. 11. 2001
Podivuhodný esej z pomezí fikce a faktografie, beletrie a subjektivně převyprávěného dějepisu, nabízí ve své nové knize Europeana Patrik Ouředník. Knihu vydalo pražsko-litomyšlské nakladatelství Paseka. Drobná knížka s rozsahem sto dvacet stran má podtitul Stručné dějiny dvacátého věku. Události tu však nejsou vyprávěny v chronologickém pořádku, ale na přeskáčku. Vyvstávají ve volném řetězci asociací, mizí, aby se zase v netušeném okamžiku vynořily. Čtenáři k orientaci zdánlivě slouží poznámky na okraji textu, tak jak bývá zvykem v odborných studiích. Ale i to je jen pouhá hra. V textu i v margináliích se vznešené splétá s nízkým, sex s politikou, humor s děsivou tragikou, podstatné s nepodstatným. Ale je to podstatné opravdu podstatné? Autor doslovu, Vladimír Hárl, výstižně přirovnává celý ten propletenec k jakémusi výprodeji zlevněného zboží u vetešníků 20. století. Ouředníkovi se daří umně zrelativizovat celé to hemžení uplynulého věku, o němž se mnozí domnívají, že posunulo lidskou civilizaci o notný kus. Dokonce si zažertuje, že vlastně celé dvacáté století mohlo přijít vniveč, kdyby elektronické systémy o půlnoci ze Silvestra 99 na Nový rok 00 identifikovaly rok 2000 jako 1900... Soudě podle Ouředníkových akcentů by to ale možná bylo lepší. Dvacáté století je mu totiž především věkem válek a násilí, věkem křivd a manipulací, věkem genocid a koncentračních táborů. Není to ale jen smutné čtení, které Ouředník v Europeaně nabízí. Lehce žongluje s jazykem, pohrává si s teoriemi, které měly přesvědčivě objasnit, co jsme to vlastně žili. V tomto ohledu je nová kniha pokračováním předchozí Ouředníkovy tvorby, která obsahuje například slovník nekonvenční češtiny (Šmírbuch jazyka českého) či eseje (Hledání ztraceného jazyka). Patrik Ouředník nechce poučovat. Ví, že dějiny se nedají srovnat do přihrádky, jak si to mnozí představovali. A ví, že dějiny 20. stoletím neskončily, navzdory teoriím o jejich konci. I vysvětlení má: „... hodně lidí tu teorii neznalo a dál dělali dějiny, jako by se nechumelilo.“