Europeana ve Francii: Život se brání humorem a ironií

Aleš Knapp

Právo, 21.6.2004

Kniha Patrika Ouředníka Europeana s podtitulem Stručné dějiny dvacátého věku zaznamenala úspěch i ve Francii. Do francouzštiny ji pro nakladatelství Allia převedla Marianne Canavaggio a deník Le Monde ji charakterizoval jako „precizní ztřeštěnost“, která je zároveň úvodem do středoevropské literatury a klade několik zásadních otázek. Recenzentka Alexandra Laignelová-Lavastineová píše, že jsou v ní skvěle postiženy dva příznačné rysy středoevropského literárního prostoru: věčný konflikt mravokárného a anekdotického prvku, spojený s nenapodobitelnou směsicí fraškovitosti a melancholie: „Melancholie tu hraničí s existenciální beznadějí jako u Kafky, groteska se dostává do blízkosti absurdity jako v případě dobrého vojáka Švejka.“ U francouzsko-českého spisovatele Patrika Ouředníka podle ní najdeme cosi z Kafkovy tíhy i z Haškova veselí, zároveň však v jeho próze cítíme vliv spisovatelů jako Michaux, Jarry, Beckett nebo Quenau, které Ouředník překládá. Autor skáče s předstíranou naivitou od jednoho tématu k druhému, nerespektuje chronologický pořádek. Celek proto tvoří podivnou mozaiku složenou z nevhodných podobenství. Na stejné hromadě se ocitají dvě světové války a vynález podprsenky, bolševická revoluce i zrození panenky Barbie. „Čtenář si může klást otázku,“ uzavírá Le Monde, „zda si vypravěč přece jen velkou část svých příběhů nevymyslel, podobně jako pábitelé Bohumila Hrabala.“ Nemáme se však nechat zmýlit: autor nepřestává v knize klást zásadní otázky. Například nám připomene, že ve 20. století řada vrahů a válečných zločinců měla ráda operní umění a poezii. „Jsme zkrátka a dobře ve střední Evropě, kde se život brání humorem a ironií.“