Život, co protéká s časem mezi prsty

František Cinger

Právo, 12. 7. 2006

Jako alegorický pohled na život, který lidem protéká souběžně s časem mezi prsty, lze přijmout prózu Patrika Ouředníka nazvanou Příhodná chvíle, 1855. Letopočet je zvolený autorem podle chvíle, kdy se na sto padesát anarchistů, mužů i žen, Francouzů, Němců, Rakušanů, Italů rozhodlo z Evropy plavit do Brazílie a tam založit osadu svobodných lidí.

Patrik Ouředník (1957), žijící od roku 1985 v Paříži, je známý jako překladatel z francouzštiny, uvádějící do ní i české básníky (Holan, Skácel, Wernisch ad.), i jako autor oblíbeného slovníku nekonvenční češtiny Šmírbuch jazyka českého. Jeho fejetonisticky pojaté „stručné dějiny dvacátého věku“ nazvané Europeana (2001) byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.

Zamyšlení nad historií i povahou člověka – odtud je jen krok k próze, pro niž se rozhodl nyní. Určitě si s rozmyslem zvolil, proč je jeho vypravěč nemanželské dítě janovského právníka, v jehož rodině matka sloužila. Ten se ji i s dítětem rozhodl zaopatřit, takže hrdina po studiích v Pise obdržel aprobaci ranhojiče a veterináře. Jenže se vrátil do Janova, kde studoval filozofii, kterou dokončil v Lyonu.

To není vše. Osud ho zavál do Ženevy, rok na to do Vídně, pak do Tunisu s touhou zapomenout na Evropu, nakonec před cestou do Brazílie začal v italském Cuneu s veterinářskou praxi. Životopis světoběžníka, anarchisty, který doufá, že v nespoutané svobodě najde radost a lásku. [...]

Strastiplná cesta osadníků za štěstím je alegorickým obrazem lidské společnosti snažící se po staletí odpovědět na otázku, co je štěstí a jak ho dosáhnout. Ouředníkova Příhodná chvíle, 1855 je působivá próza, jejíž poselství nespočívá jenom v tématu, ale i ve vystižení jakési pralátky, z níž jsme stvořeni a která nás nutí chovat se místy jako zvíře, jindy jako člověk.