Šmírbuch aneb nekonvenční Slovník nekonvenční češtiny
Renata Blatná
Naše řeč, 2, 1993
České laické i odborné veřejnosti dostává do rukou příručka nadmíru potřebná, mapující slovní zásobu z valné části slovníkově nezachycenou. [...]
Šmírbuch by bylo možné charakterizovat jako slovník synonymicko-asociační, tj. pod jednotlivými záhlavími tu jsou uvedena synonyma v asociačních řadách, např. PODLÉZAT, POCHLEBOVAT – lízt do řiti, foukat do prdele, pucovat kulky, koule, čadit péro, kouřit brko, lochtat prdel pavím pérem, prdelkovat, víst rektální politiku, leštit kliku, žánovat, čimelit, kulatit, škrábat, voblepovat (koho) (str. 176). U delších synonymních řad jsou uváděny kontexty z literatury, např. NOHY – … haksny, veksle, výhybky, pedály, kejty, pahejly, kopyta, brka, brky, cápy, čápy, špády, jedenáctky, sáhovky, tretry, šlapky, špáry, píšťaly, protézy, sloupy, podstavce, – „Káro, drž se mi vzadu, ty jelito, kam se hrneš na těch podstavcích?“ – Václav Dušek: Tuláci (str. 136).
Jak je patrné z uvedených ukázek, jsou tu zastoupeny lexikologické jednotky různého typu, od jednotlivých slov přes ustálená i neustálená (až příležitostná) slovní spojení až po frazémy, resp. frazeologické jednotky. Na tuto vágnost co do lexikalizace uváděných sousloví upozorňuje sám autor: „… přirovnání, která náš rejstřík nevyhnutelně uvádí jako ‚ustálená‘, což může být pravda (bejt zalomenej jak lodní hřídel; bejt zmrskanej / zlískanej jak Vykupitel), ale i nemusí…“ (str. 325). Pro uživatele je po přečtení směsice méně frekventovaných ekvivalentů obtížné bezpečně určit, kdy jde o sousloví užívané obecně v určité sociální skupině a autor knihy je uvádí na základě své jazykové zkušenosti, a kdy bylo takové slovní spojení vytvořeno ad hoc překladatelem a užito jen jednou nebo několikrát v rámci jedné knihy.
Jednotlivé výrazy, slovní spojení a frazeologické jednotky v synonymických řadách se liší jak mírou expresivity, tak mírou nespisovnosti. Mnohé z nich jsou jistě navíc omezeny územně (srov. např. adjektivum betálný nebo nesklonné adjektivum špica pro dobré, výborné, která jsou užívána hlavně v Brně a jeho okolí), nebo sociálně, např. na romské komunity apod. [...]
Jinak si v Ouředníkově Šmírbuchu mohou přijít na své badatelé v různých lingvistických oblastech, např. a) hláskoslovné, srov. kér (byt), ťaf (blázen), prďák (auto), b) slovotvorné, srov. ujetouš, (blázen), bufál, retko (cigareta), vytváření homonym k existujícím slovům, např. myslivna (hlava), kombinování základů pro živé bytosti s příponami pro neživé věci, např. hezule, pěknice, dvojčlenná a vícečlenná pojmenování, např. lízum cajzum, hóňo fróňo, šra-bum-čikoliko-ratata atd., kompozita vzniklá ze slovesných vazeb, např. rozhoďnožka, vohrňdíra (lehká žena), voližpyje (felace), hostidřel (číšník), dále napodobování terminologických spojení, např. podpapírák obecný (lejno), bacilus pitomeus apod., c) morfologické, srov. výrazy, ve spisovném jazyce fungující jako příslovce, užívané jako podstatná jména a skloňované, tj. bejt vefajnu, v oukeju, dále výrazy napodobující latinu, jako per nožes (pěšky), d) sémantické, především co se týče přenášení významu, např. „hlava“ – dýně, tykev, koule, krychle (!), bedna, šiška, makovice, skopovice, škebule, škeble, kýbl, vědro, vořech, kokos, meloun, kedluben, hlávka, cibule, kobližka, glóbus atd., e) frazeologické – v této oblasti jsou doklady nejhojnější. Většinou jde o přirovnání, např. drzej jak dvojka máslo. Nejpřínosnější jsou přitom ty výrazy, spojení a frazémy, které čerpají z doby socialistické a nemohly být v existujících slovnících češtiny zachyceny už vzhledem ke své politické tabuovosti, např. zasloužilá pracovnice (stará žena), bejt hladovej jak družstevní kráva, stát na maso, stát jak pomník vosvobození, pročumět pětiletku (čekat), přehlížet jak družstevní lány (ignorovat), bejt nafoukanej jak proletář v šestsettrojce, najít v Rudym právu (vymyslet si) atd.
Prostřednictvím této knihy je rovněž možné odhalit prvky odporující jazykové ekonomii. Souvisí to se snahou mluvčích nahradit buď tabuový výraz, nebo výraz, jehož denotát chtějí z nějakých důvodů pro ostatní posluchače zamlžit (často je to však jen jazyková hra), nějakým opisem. Tak např. pro slovo rum se uvádějí tato spojení: tekutej svetr, dámský likér na tři, rumunské bílé, rozumně uložená měna atd. Tento jev je však patrný také u slovesných spojení, a to nejen u sloves typu být, mít, dělat apod., která mají již sémantickou informaci zcela potlačenou, ale také u sloves jako hodit, např. hodit čučku, hodit hovor, hodit chrupnu. [...]
Šmírbuch je poutavým a současně zábavným zdrojem poučení o jazyce a dokladem o nevysychajícím prameni jazykové tvořivosti. Vždyť každého lingvistu jistě pobaví, když si na straně 137 přečte, že ó-kmeny v tomto slovníku neoznačují typ skloňování, ale nohy do o.