Trosky, 27. února 2009
O princi Čekankovi, jak putoval za princeznou, a o všelijakých dobrodružstvích, která se mu přitom přihodila
Šílená kniha s šíleným názvem a šílenými ilustracemi, o jednom šíleném princi, který se rozhodl najít si nevěstu. Pokud možno ne šílenou.
Princ Čekanka je lehce neobyčejné princátko. Už jen to jeho jméno. Amadeus Bubulus Cyprius Dalameus Eukalyptus Filipus Galimatiáš, tohle než vyslovíte, je půl dne pryč. A protože chudák princ pořád musel čekat, než ho vůbec někdo správně osloví, říkali mu kamarádi radši Čekanka.
Jednoho krásného dne, zrovna když bylo Čekankovi rovných šest let šest měsíců a šedesát šest dnů, obdržel úřední dopis, v němž se mu podle vyhlášky číslo ix el osmdesát osm tisíc osm set osmdesát osm lomeno osmdesáti osmi děleno čtyřmi a to celé na druhou a podle dodatku k doplňku číslo nula nula nula jedna k výše uvedené vyhlášce ukládá povinnost nalézt sobě neznámou princeznu starobylého a vznešeného rodu.
A tak se Čekanka vydal na cestu. Aby mu nebyla dlouhá chvíle nebo náhodou netrpěl trudomyslností, přizval s sebou i svého věrného oře Za groš kudlu. Cesta to byla opravdu strastiplná a namáhavá, oba poutníci se setkali s hroznými loupežníky a jejich náčelníkem Krucinálem von Fagotem Sakrályšem, který je chtěl zajmout, aby jim chodili do města loupit rakvičky se šlehačkou. Dostali se také do Půlnočního království, kde vládla hrozitánská tma a taky do Města zlobivých dětí, kde se celou noc jezdí na kolotočích a zlobivé děti tam v Malém chemikovi vaří perník, co chutná po konvalinkách a mýdle. Setkali se se spoustou zviřátek a zvláštních bytostí, jako byl třeba škodolibý trpaslík Trpajzlík, vousaté ježibaby, které chtěly sníst Čekanku nebo král, který k smrti rád sáňkoval. Čekanka se Za groš kudlou narazili ještě na spoustu roztodivných míst, osůbek a zažili nejednu bláznivou situaci, ale i přes mnohá trápení se jim cesta vyplatila. Na jejím konci na ně totiž čekala princezna, jakou svět ještě neviděl.
Pohádka o princi Čekankovi je tak báječně bláznivá, že se budete smát od první do poslední strany. Autor si nádherně hraje se slovíčky, vymýšlí si úžasně šílené nové slovní patvary, skládá básničky přesně jako si rýmují malé děti ve svých hrách, když mají pocit, že je nikdo z dospělých neposlouchá a řada situací v knize je tak krásně nesmyslná, že nestačíte žasnout, jak si někdo takovou nádhernou blbinu mohl vymyslet.