Lingua restituta
Souvislosti, 1–2/2003
Za jménem Josefa Jungmanna vidíme zpravidla trochu sucharského, jakkoli pilného a záslužného buditele. Málo známý je však Jungmannův smysl pro humor a jeho erudované hrátky, které během své práce na Slovníku česko-německém čas od času rozesílal svým přátelům. Budiž mu těmito několika kusými ukázkami vzdán uctivý hold.
abatyše, -e, f. — (žert.) vzdálená příbuzná vysokého věku, chyšná baba. Kéž by abatyše scípla, us.
hora, -y, f. — t. Homérova nora, neboť dle domnění Řeků Homér tam seděl a pekl berana (Iliad. XXXVIII, 5).
hroch, -u, m. — roh od hovězího skotu, staří Slované medoviny z něho pili.
hřímati — hříšně vnímati, mysliti, necudné myšlenky míti. Hřímal o nocích až do svitání, [Rvač.]
*jablko, -a, n. — jalové blýskání, blýskot bez hromotřesku (ex usu).
kat, *katan, -a, m. — zkr. us. catholicus, katolík, vyznavač té víry. Z katí žluč papeženců vyhlédla, [Chelč.] Cf. katovna, kdež se scházeli k prosebnám; vulgo hospoda, šenk. V katovně meškali, ruce mnuli, v karban hráli, [Wern.]
klas, *klus, -u, m. — z lat. capillus: klas hlavy. Ozdoba klasův kštice. Klasy mi vzhůru stály, [Dal.] Rozchlupacené, kostrbaté, rozkudlané, rozpuštěné, zmatené, spletené klasy. Za klasy vzíti, popadnouti, tahati, škubati, rváti, smýkati. Klasy sobě z hlavy trhati, t. lítost projevovati, us.
klást — mást, klamat někoho; svádět. Zdaž pak nekladli den po dni tvář na tvář? [Lom., kanc.]
kniha, -y, m. — kdo knihá, fňuká, zkraje štkaje; kuňha, fňukal, uplakanec. Knihové a bázlivci, váš zhoubný osud zvítězil, [Bart.] Verb. knihati (*kníhati): kuňhati se zmítáním pysků, poplakávati. Knihal, když dával, t. nerad dávaje, us.
konipas, -e, m. — kdo koně pase, pasák. (Cf. konec: honec koní.) Konipasové, neviděli jste vy vraníka mezi lesy? [Čel., pís. sl.]
kopřiva, -y, f. — kopa křivá, t.j. o čtyřech tuctech na místo pěti. Kopřiva vajec, nepoctivá, us. Spec. kopřiva grošů malých, 62 krejcarů.
křeček, -a, m. — novokřtěnec, nově pokřtěný. Aby bratři s křečky drželi, [Kom.]
kulich, -u, m. — kdo kulí: mluvka, žvástal. Kulichu, nežvaň, nekaň, nemať, nepleskej, us. v Krkonoších. Verb. kulichati: žváti, daremné věci mluviti.
lotus, -usu, m. — lodní trus, lejno živočichů v moři žijících a přichytivší se k lodnímu kýlu. Hádati se o lotus, t. o malichernost, prov. Jest tu jeden lotus, [Ros.]
luna, -y, m. — luňák nadoblačný, pták dravý z podřadu sokolovitých, zvaný tak, že nad oblaky létá a za úplňku hvězdy zobá; jinak slove zloděj Kuřátek n. kuřecí zloděj, [AdV, sylva.] Suchý jako luna, prov. Kývati na lunu, [Lom.] Brejliti co luna, [Kom., praxis.]
medvěd, *nedvěd, -u, m. — kdo nic neví, nedouk, nevěda, nevědomec. Kteříž se nedvědy činíte, scire dissimulatis, [Reš.] Bručí jako medvěd, huhňá nevěda, us. Jdi k medvědu, poraď si sám, us. Spec. vulgo medvědice: mlčící (nevědoucí) vědma, t. podvodná žena na jarmarcích budoucnost věštící.
moře, -e, n. — mohutný řev, prařev. Moře vydávati. Moře dobytků zajatých sme slyšeli. [Vrat.] Deviat. mořidlo, kdo řve, řváč.
panic, -čeho, n. — všenic, nicota nicot, logičná nemožnost všeho.
páteř, *páteřnatec, -e, m. — z lat. pater: otec, rodič. Páteř plodí, matka rodí, [Kom.] Páteř jablko hryže, prov. Jaký páteř, takový cín, žert. [AdV]. Po páteři se vrci, cf. popáteřiti neb potatiti se.
pero, -a, n. — t. Perunův rozmar, fig., vulgo.
puma, -y, f. — (z lat.) puklá mina, nedobrá, k ničemu se nehodící váha. Mina jejich, puma spíše, nedrží pětmecítma lotů, [AdV]. Býti jako puma, příliš píti, přebrati, nezvažovati, prov.
sopka, -y, f. — sopouch kabrnný vetknutý do dám. účesu. Fig. pohledná, ohledná žena vůbec. Mladá sopka, až se jemu dech utajil, [Koll.]
stezka, -y, f. — dešťový potok, stékající do údolí, bystřina. Stezkou prošla duše naše, torrentem pertransivit, bibl.
tlumok, -u, m. — stlumený mok, t. nedobré pivo n. opojný nápoj vůbec. K čertu s tím tlumokem. [Quid.]
utrpení, -í, n. — únik trpkosti při tlačení vína. Vinum ve džberci neb kádičce, aby utrpení došlo. [Kom., orbis sens.]
večer, -u, m. — velký křídlatý červ, létavý nepták. Roháči večerové jsou. [Kom.] Svist večera krajinou zněvší. [Žer.]
vlast, -i, f. — čím se maže, vlastí. A od toho dne zarození hnoje až do vysušení, hodně můž vlast pokládána býti. [Ras.] Vlast pro škrkavky, chrasty. Vlast k mazání. Spec. mastka na vlasy. Vlastí protřev bujnou kštici, k záselkám vyšel ku Přeštici. [Žer.]
zahradník, -a, m. — pův. loupežník, lapka číhající v křoví pod hradem; poběhlec, lotr, špatný člověk vůbec. V takovou vonuci a odránku ti zahradníci oděni, píti a žráti si žádají. [Pulk.]
+++
Z korespondence Josefa Jungmanna Janu Kollárovi, Antonínu Markovi, Jakubu Malému, Josefovi Šumavskému a Antonínu Jungmannovi vybral Patrik Ouředník.