Aniž jest co nového pod sluncem. Slova, rčení a úsloví biblického původu

Mladá fronta, Praha, 1994; Volvox Globator, Praha, 2011

 Noemova archa

Když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po vešken čas,
Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.
Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského. (1 Moj 6, 5-7)

Pojav rozhodnutí vyhubit lidské plémě, Bůh nicméně učinil výjimku u Noema a jeho rodiny. Noemovi přikázal postavit archu o rozměrech 145 x 24 x 14 metrů a shromáždit v ní veškeré zemské tvory – „čisté“ po čtrnácti, „nečisté“ toliko po dvou. Nešlo tedy o koráb v běžném slova smyslu, nebyla tu příď ani záď, chyběla vesla, plachta i kormidlo: jedinou funkcí plavidla bylo udržet se nad vodou. Načež vypukla potopa, která trvala čtyřicet dnů.

I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.
Všecko, což mělo dýchání ducha v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.
A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, i vyhlazeno jest z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu. (1 Moj 7, 21-23)

Slovo archa je převzato z latinského arca, jímž svatý Jeroným překládá hebrejské tevah. V originálu je pak téhož výrazu použito pro ošatku, v níž byl na břehu Nilu nalezen Mojžíš. Obou epizod se neprodleně chopili psychoanalytici: tevah je ve skutečnosti děloha, oceán a Nil plodová voda.
Noemovy archy lze vzpomenout při různých příležitostech: můžeme k ní ironicky přirovnat velkolepý projekt, v jehož úspěch nevěříme; bývá zmiňována v souvislosti se zalidněným místem, kde vládne shon a zmatek; za Noemovu archu můžeme též označit nemoderní (neřkuli předpotopní) vozidlo.

 Betlém

Rodiště Kristovo dalo češtině synonymum jesliček, odkud je jen krok ke rčení mít doma betlém, mnoho dětí (Rippl), ale i nepořádek čili cirkus. Udělat někomu z kače betlém je totéž co z rypáku pugét, totiž ztropiti mu na nose nepořádek. Zahrát / skoulet betlém značí pak ušít boudu, přelstít, oklamat. Betlém může být též synonymem argotického dětince, to jest ženského pohlaví.

Narození Páně vděčíme též za přirovnání stát jako hovado u jeslí, nečinně a zpravidla přitrouble.

Srov. též *jezulátko, jezule.

 Blázna by v stoupě opíchal, jiný nebude

Neboli v původním a nekráceném znění:

Bys blázna i v stupě mezi krupami pichem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho. (Př 27, 22)

Stoupa bývala dřevěná nádoba na drcení (odtud i dnešní „dát do stoupy“), jakýsi dřevěný hmoždíř; pich jest pěch neboli tlouk; pichem zopíchat tloukem rozdrtit.

Toto půvabné přísloví je doloženo v roce 1561 a přežilo až do poloviny 19. století (Dobrovský, Jungmann, Čelakovský). Vzhledem k posunu, k němuž později došlo u slov stoupa a zejména opíchat, získává dnes nečekaně nový rozměr a nic zdá se nebrání tomu, aby nanovo obohatilo pokladnici lidové moudrosti.

Nedáme-li ovšem zbaběle přednost aktualizovanému překladu Vladimíra Šrámka:

I kdybys blázna paličkou v hmoždíři tloukl jak špaldu, pošetilosti z něho nevytlučeš. (Př 27, 22)

 Člověk, nádoba hříšná / hříchů

Já jsem hříchův kaliště,
sama a pouhá shnilota,
červ, pouhé smradlaviště,
neřest, nouze, bída, psota.

Fridrich Bridel: Co Bůh? Člověk?, 1658

S nádobou hříchů se to má podobně jako s *kalichem hořkosti: v bibli je řeč o nádobách hněvu a nádobách milosrdenství, nikoli však o nádobě hříchů.

Člověk je ovšem duše hříšná a hříšný tvor a zhusta rodí hřešiti (1553): hříchem lze se mu okydati, zmazati či zprzniti, v hříchu váleti, káleti a káceti. Jakkoli každý hřích svou výmluvu má, přesto za hříchem pokuta běží. Neboť hřích, ďábla smích – ať už jde o hřích nečistý čili tělesný (smilstvo), hřích němý (homosexualita), hřích přirozený, počáteční, prvotní či prvorozený (tedy dědičný), hřích všední (malý), skutečný (dovršený skutkem) nebo smrtelný, tj. nenapravitelný. Velký hříšník slove hříchoplod, přirovnáván jsa k oslu neb jinému hovadu: „A dobře člověk hovadný, a tak i jeho duše, přirovnává sě k óslici neb óslu, jenž jest hovado lénie nerozumné. Též člověk, jenž smrtedlně hřeší, jest hovadný, že, jakož hovado, což činí, tiem sě nestydí před bohem, též on,“ podotýká Jan Hus.

Hříšnými – vedle člověka, tvora, bytosti, duše a myšlenek – mohou být též peníze zvané nekřesťanské.

 Být těhotná z ducha svatého

Díme ironicky o svobodné matce s odkazem na mysteriózní početí Kristovo –

Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria snoubena byla Jozefovi, prve než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého. (Mat 1, 18)

„O spůsobu, jakým se to Páně v životě panenském ustrojení dálo,“ podotýká František Sušil, „mnoho bylo kdys ve školách jednáno, leč nám při tom svítí ona slova písmová /.../: ’Která je cesta větru a kterak se skládají kosti v životě těhotné?‘“

Obdobně lze i být počat z Ducha svatého.

 Mít filipa

Neboli mít za ušima, být vykuk a číman, nebejt včerejší, neřkuli loňskej.

Za rčení vděčíme jednomu ze „sedmi mužů dobropověstných“, evangelistovi Filipovi, jenž ve Skutcích apoštolů důvtipně vysvětlil pasáž ze Starého zákona nechápavému mouřenínovi.
Vedle mít filipa / filipy existuje i úsloví poradit se s Filipem; o hlupákovi pak můžeme prohlásit, že nechal filipa doma nebo že mu vezou filipa na zadním voze.

 Houby s octem

To jest fík, datel, mokrý kolo, horký z hrbu, velký kulový atd. Výraz houby s octem má za sebou necelá dvě století věrné a plodné služby; písemně byl poprvé zaznamenán v dvacátých letech 19. století.

Avšak slovo houby v obratech typu dostat houby s octem není vzdor naší představě akuzativ plurálu, nýbrž genitiv singuláru. A nejedná se o houbu z říše rostlinné, ale o houbu sací – tu, již podali římští legionáři Ježíši, když visel na kříži.

Viz *podat octa.

 Jezulátko, jezule

Je-li jezulátko synonymem roztomilého dítěte (být krásný / roztomilý jako jezulátko) a jako takové výrazem kladným, jezule nabylo postupem času jisté ironie a bývá dnes zhusta synonymem hlupáka; čučet / čumět jak jezule na mostě / z jeslí / z jesliček jest čučet nechápavě či vyjeveně.

V obdobných úslovích můžeme narazit i na ježíška (culit / tlemit se jak ježíšek na hnoji, tj. hloupě nebo nepřítomně) – jenž mimoto vstoupil i do slovníku erotického díky obratu ježíška do bříška. (Poklopec pak logicky zove se *betlém.)

Konečně vyhlíží-li kdos schlíple jako zmoklá slepice, můžeme prohlásit, že se tváří jako zlámaný ježíšek.

 Ochechule

„In mari sunt sirenes, monstra mirabilia, et in isto mundo potvor, wochechul,“ praví Jan Rokycana.

Uměle vytvořený výraz ochechule / ochochule, jímž Klaret překládal latinskou sirénu, se poprvé objevil v Bibli drážďanské, to znamená ve 14. století – v době, kdy se sirénami rozuměli dracones cristati, draci s chocholem. Kraličtí volí obezřetněji opis hrozná potvora, ekumenický překlad navrhuje prozaickou hyenu.

Ke klaretovskému neologismu se mezitím vrátil Faustin Procházka:

A bydliti budou tam pštrosové, a chlupáči tam skákati budou,
a ozývati se tam budou sovy v domích jeho, a ochechule na hradích rozkoše.
(Iz 13, 21-22)

Dnes je ochechule totéž co mořská kráva, žena protivná a ošklivá, zhusta zmalovaná jako fuchtle neb kraslice.

Pozoruhodné je též adjektivum ochechulní.

 Pravda vítězí

Heslo českých kališníků a později Jiřího z Poděbrad je převzato z apokryfní Třetí Ezdrášovy knihy (4, 41). Replika Pravda je mocná a vítězí uzavírá veřejný spor o tom, co je na světě nejmocnější. Dle prvního mluvčího je nejmocnější víno, dle druhého vladař, dle třetího – žena a pravda. V závěru však pravda vítězí i nad ženou, neboť na rozdíl od ženy nemůže nebýt spravedlivá.

© Patrik Ouředník