Odeon, 1986
Větrné mlýny, 2005
Národní divadlo, 2010
Větrné mlýny, 2011

Translation © Patrik Ouředník

>>> Aneb Řekni to: několik poznámek na okraj Čekání na Godota

Samuel Beckett: Čekání na Godota

První dějství

Venkovská cesta, strom.
Večer.
Estragon sedí na kameni a zouvá si botu. Heká, pomáhá si oběma rukama. Vyčerpán ustane, těžce oddychuje, začne znovu. Táž hra. Vstoupí Vladimír.

ESTRAGON (vzdává se)
S tím nehnu.

VLADIMÍR (přibližuje se drobnými prkennými krůčky, se široce rozkročenýma nohama)
Začínám tomu věřit. (Znehybní) Dlouho jsem odolával, říkal jsem si, Vladimíre, buď rozumný, ještě jsi všechno nezkusil. A znovu jsem se pouštěl do boje. (Rozjímá o boji. Estragonovi) Vida. Vrátil ses.

ESTRAGON
Fakt?

VLADIMÍR
Jsem rád, že tě vidím. Myslel jsem, žes odešel navždy.

ESTRAGON
Já taky.

VLADIMÍR
Měli bychom to oslavit. Naše shledání. Ale jak? (Přemýšlí) Vstaň, ať tě políbím. (Podává Estragonovi ruku)

ESTRAGON (podrážděně)
No jo, hned.

Ticho.

VLADIMÍR (dotčen, chladně)
Možno zvědět, kde Jeho Milost strávila noc?

ESTRAGON
V pangejtu.

VLADIMÍR (vzrušeně)
V pangejtu! Kde?

ESTRAGON (nehybně)
Tam.

VLADIMÍR
Zmlátili tě?

ESTRAGON
Jo… Ne moc.

VLADIMÍR
Zas ty samý?

ESTRAGON
Ty samý? Nevím.

Ticho.

VLADIMÍR
Když nad tím tak přemýšlím… celou tu dobu… někdy si říkám, co by s tebou bylo… beze mě. (Kategoricky) Každopádně by toho nebylo moc. Hromádka kostí.

ESTRAGON (zasažen)
No a co?

VLADIMÍR (sklíčeně)
Je toho na jednoho moc. (Po chvíli živě) Na druhý straně, říkám si, proč si s tím lámat hlavu. Teď. Na to jsme měli myslet dřív, tak kolem devatenáct set.

ESTRAGON (moří se s botou)
Co kdybys mi helfnul.

VLADIMÍR
Vrhli bychom se ruku v ruce z Eiffelovky. Mezi prvníma. Jo, to byly časy. Tenkrát. Teď už je pozdě. Ani by nás tam nepustili.

Estragon zuřivě zápolí s botou.

Co blbneš?

ESTRAGON
Zouvám se. To se ti nikdy nestalo?

VLADIMÍR
Už dávno ti říkám, že to chce sundavat je každý den. Udělal bys líp, kdybys mě poslechl.

ESTRAGON (slabě)
Pomoz mi.

VLADIMÍR
Bolí tě něco?

ESTRAGON
Bolí! On se ptá, jestli mě něco bolí!

VLADIMÍR (vášnivě)
Jseš asi jedinej na světě, koho něco bolí! Já jsem vzduch. Chtěl bych tě vidět na mým místě. Možná by ses divil.

ESTRAGON
Tebe něco bolí?

VLADIMÍR
Bolí! On se ptá, jestli mě něco bolí!

ESTRAGON (zamíří ukazováčkem)
To není důvod, abys chodil s rozepnutým poklopcem.

VLADIMÍR (pohlédne dolů)
Máš pravdu. Jen žádnou nedbalost.

ESTRAGON
Co ti mám říct. Čekáš vždycky do poslední chvíle.

VLADIMÍR (zasněně)
Poslední chvíle… (Rozjímá) Je krapet daleko, ale určitě bude stát za to. Kdo to jenom říkal?

ESTRAGON
Nechtěl bys mi píchnout?

VLADIMÍR
Jednou přece přijít musí. Když si tohle říkám, připadám si legračně. Mám takovej divnej pocit. (Sundá si klobouk, nahlédne dovnitř, zašátrá v něm rukou, vyklepne ho, nasadí) Jak bych to řekl? Jsem takovej… uklidněnej a zároveň… (přemítá) vyděšenej. (Emfaticky) Vy-dě-še-nej. (Nanovo sundá klobouk a nahlíží dovnitř) No ne. (Zaklepe na dýnko, jako by čekal, že něco vypadne, nahlédne dovnitř, nasadí si ho) No jo.

Estragonovi se nakonec s obrovským úsilím podaří zout botu. Nahlédne dovnitř, zašátrá v ní rukou, obrátí ji, zatřese s ní, dívá se na zem, nic nenajde, s mlhavým zrakem do ní znovu zajede rukou.

Tak co?

ESTRAGON
Nic.

VLADIMÍR
Ukaž.

ESTRAGON
Není co.

VLADIMÍR
Zkus si ji nasadit.

ESTRAGON (po prohlídce nohy)
Nechám ji na vzduchu. Ať si dáchne.

VLADIMÍR
To jsi celej ty, trestat botu, když viníkem je noha. (Sundá si ještě jednou klobouk, nahlédne dovnitř, zašátrá rukou, zaklepe na dýnko, foukne dovnitř, nasadí) Marná sláva.

Ticho. Estragon hýbe prsty u nohou, aby se mezi ně dostal vzduch.

Jeden z lotrů spasen byl. (Pauza) Docela slušný procento. (Pauza) Gogo…

ESTRAGON
Co je?

VLADIMÍR
Co kdybychom se káli?

ESTRAGON
Z čeho?

VLADIMÍR
No… (Přemítá) Nemusíme se hned šťourat v podrobnostech.

ESTRAGON
Že jsme se narodili?

VLADIMÍR (vypukne ve smích, který okamžitě potlačí. Zkřiví tvář bolestí a sáhne si na ohanbí)
Jeden se už nemůže ani zasmát.

ESTRAGON
To teda o moc přijde.

VLADIMÍR
Jenom usmát. Pousmát. (Rozzáří se od ucha k uchu. Úsměv přejde na několik okamžiků do strnulého šklebu, až náhle zhasne) To ale není ono. (Pauza) Zkrátka… (Pauza) Gogo…?

ESTRAGON (podrážděně)
No co je?

VLADIMÍR
Četls bibli?

ESTRAGON
Bibli? (Přemýšlí) Nejspíš jo.

VLADIMÍR
Evangelium! Slovo boží!

ESTRAGON
Možný to je. Vybavuju si mapu Svatý země. Barevnou. Moc hezká. S bleděmodrým Mrtvým mořem. Jak jsem se na něj podíval, dostal jsem žízeň. Sem si vyrazíme na líbánky, říkal jsem si. Zaplavat si. Prožít naše štěstí.

VLADIMÍR
Tys měl bejt básník.

ESTRAGON
Taky že jsem byl. (Kývne na své hadry) Není to snad vidět?

Ticho.

VLADIMÍR
O čem jsme to mluvili… Co dělá noha?

ESTRAGON
Otejká.

VLADIMÍR
Už to mám, o lotrech. Pamatuješ?

ESTRAGON
Ne.

VLADIMÍR
Chceš, abych ti to vyprávěl?

ESTRAGON
Ne.

VLADIMÍR
Zabije to čas. (Pauza) Dva zloději byli ukřižovaný spolu se Spasitelem. Praví se…

ESTRAGON
S kým?

VLADIMÍR
Se Spasitelem. Dva zloději. Praví se, že jeden byl spasen a druhý… (Hledá opak slova spasen) … zatracenej.

ESTRAGON
Spasen od čeho?

VLADIMÍR
Od pekla.

ESTRAGON
Já jdu pryč. (Nepohne se)

VLADIMÍR
Jenomže… (Pauza) Jak to přijde, že… Doufám, že tě nenudím.

ESTRAGON
Já tě neposlouchám.

VLADIMÍR
Jak to přijde, že ze čtyř evangelistů o tom mluví jenom jeden? Přece tam byli všichni čtyři – přinejmenším poblíž. A jenom jeden mluví o spaseném lotrovi. (Pauza) Heleď, Gogo, musíš mi občas přihrát, tohle je na pendrek.

ESTRAGON
Jsem jedno ucho.

VLADIMÍR
Jeden ze čtyř. Z těch tří o tom dva nemluví vůbec a jeden tvrdí, že mu nadávali oba.

ESTRAGON
Kdo?

VLADIMÍR
Cože?

ESTRAGON
Vůbec tomu nerozumím. (Pauza) Kdo nadával komu?

VLADIMÍR
Spasitelovi. Lotrové.

ESTRAGON
Proč?

VLADIMÍR
Že je nechtěl spasit.

ESTRAGON
Od pekla?

VLADIMÍR
Ale ne! Od smrti.

ESTRAGON
No a?

VLADIMÍR
No že by bylo logický, kdyby byli zatracený oba.

ESTRAGON
A co?

VLADIMÍR
Ale tamten zas tvrdí, že jeden byl spasenej.

ESTRAGON
No a co? Každej říká něco jinýho, to se stává.

VLADIMÍR
Byli tam čtyři. Ale jenom jeden mluví o spaseným lotrovi. Proč bych měl věřit zrovna jemu?

ESTRAGON
Tak mu nevěř.

VLADIMÍR
Všichni mu ale věří. Lidi znají jenom tuhle verzi, žádnou jinou.

ESTRAGON
Lidi jsou volové.

Namáhavě se zvedne, odkulhá k levému portálu, zastaví se, zacloní rukou oči, zahledí se do dálky. Otočí se, zamíří k pravému portálu. Táž hra. Vladimír ho sleduje pohledem.

[...]

>>> Aneb Řekni to: několik poznámek na okraj Čekání na Godota