Boris Vian: Každému svého hada
(rajská groteska)
* Adam, Ève et le troisième sexe, 1947
* À chacun son serpent, 1948
* Adam, Ève et le serpent, 1951
Překlad a rozhlasová adaptace Patrik Ouředník
ČRo Vltava, premiéra 11. 3. 2003
→ Audiozáznam MP3
→ Každému svého hada, korespondenční rozhovor s Hynkem Pekárkem
Každému svého hada
Hlasy andělů, odkašlávání, stupnice atd.
ANDĚLÉ
Ehm, ehm... Já bych to viděl v céčku... a-ha-ha-ha-háááá...
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Každému svého hada. Nebeská kronika se zpěvy o prologu a devíti obrazech.
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Prolog. Hrají: Andělé. To jsme my. Nacvičujeme kantáty. A Bůh. To je on.
Hudba.
BŮH
Kantáty. Kantáty. Neděli co neděli. Ach! Kdybych to býval tušil!
CHÓR
Kdyby to bejval tušil!
BŮH
Co jsem si na sebe ušil!
CHÓR
Co si to na sebe ušil!
BŮH
Nejradši bych všechno zrušil. Ale už je pozdě.
CHÓR
Už je pozdě.
BŮH
Vlastními okovy spoután.
CHÓR (důstojně)
Spoutanej vlastními vokovy.
BŮH (ponuře)
Když tak kolem koukám
po nebeském ráji,
když tak občas kráčím
po edenském háji,
to je pane psina,
to je pane hlína,
to je pane srandy kopec.
CHÓR (rozjíveně)
To už je život, nedá se svítit,
v ráji jsme šťastný den co den.
To už je život, všude jen kvítí,
ať se ti to líbí, nebo ne.
V ráji déšť nepadá, vítr nefouká,
nemrzne až nepraští, to teda ne.
Daně tu neplatíš, sejček nehouká,
všecko je v oukeji, jak by ne.
Prdíš si blahem, sluníčko svítí,
ně problema, život je jak sen.
Nikde žádnej komár, pořád samý léto
Prachy mít nemusíš, a jak z toho ven.
ANDĚL
A jak z toho ven?
BŮH
Páni andělé, víte co? Vlezte mi na záda. Kafrat a remcat, na to vás užije. Copak nemáme hada? Kradmého a pustošivého, až srdce zaplesá? Ostatně máme tu spoustu jiných věcí. Jestli o tom nevíte, máme tu i předpisy...
Bubnování.
....vyhlášky...
Bubnování.
...nebeský zákoník...
Bubnování.
...věcná břemena...
Bubnování.
...apelace...
Bubnování.
...exemplifikace...
Bubnování.
...a dekretálie!
CHÓR
Ty jeho předpisy,
to je teda fór.
Dělat si můžete, co je libo.
Vstupovat na trávník, rozbíjet hračky,
trhat broukům křidýlka, vyvolávat rvačky,
odhazovat vodpadky, překračovat rychlost,
plivat na zem, celý noci výt,
svatozář si pověsit na levý ucho,
jíst jako prase a při jídle bzdít,
vyplazovat jazyk a tahat se za pysk.
Prostě všecko, co vám letí krychlí,
a žádný vobavy, že by vás lízli.
Riziko žádný
a žádnej zisk.
ANDĚL
Můžete si klidně i natřít křídla na zeleno.
JINÝ ANDĚL
Nebo na fialovo.
VŠICHNI
Dyť je to zoufalství!
BŮH (sklíčeně)
Ale prosím vás, vždyť je tu tak milo. Život jak v bavlnce... vůně květin... vůně z hrnce... žádný ruch... čerstvý vzduch... No a přece... přece tu máme... máme tu přece jabloň!
ANDĚLÉ
Ejhle! Ta je platná jak slepýmu brejle!
ANDĚL
Toš jabloň, ta be bela, aj že je to také ftip. To je jasňačka, že to nemóže klapnót. Aj be žili véčně, co živi jim neštréchne, že by je mohlo napádnót, že by z teho mohli neco vytlóc.
JINÝ ANDĚL (trochu přihřátý, mile)
Něco vytlouct, něco zatlouct.
BŮH (káravě)
Kdybyste věděli, co se stane,
věděli byste, že zdání klame.
Neboť já vám, milánkové, něco povím. (Slavnostně.) A aj, vidím svým zrakem ostřížím, že dříve nežli den dnešní přijde v nic, k porušení předpisů hrůznému dojde.
ANDĚLÉ
Óóóó!
BŮH (stranou)
Ostatně bylo načase.
Bubnování.
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Obraz první. Hrají: Adam a Eva. S těmi moc zábavy není. Andělé. To jsme my. A Bůh, ten je všude.
Gong.
EVA
Kdy už toho necháš?
ADAM
Nechám čeho?
EVÁ
Toho hraní si s prsty u nohou. Pět dní neděláš nic jiného, než že si hraješ s prsty u nohou. Nemáš toho dost?
ADAM
A k čemu jsou asi dobré, co myslíš? Vidíš v nich nějaký smysl, v prstech u nohou? Já teda ne.
EVA
Tiše! Zlobil by se, kdyby tě slyšel.
BŮH
Za á, já slyším všecko. A za bé, klidně si je může uřezat, když mu tak vadí. Pro mě za mě.
ADAM
Na to kašlu. Jako by mi musel brát žebro. Mohl si vzít prsty u nohou. Jednak by měl dost na... (počítá) deset... (vyzývavě) deset ženskejch. A za druhé bys nebyla o nic hloupější než jsi. (Pauza.) Řekněme pět, na každou ženskou dva.
EVA
To myslíš opravdu, že nejsou k ničemu?
ADAM
Absolutně k ničemu. (Zívne.) Půjdeme?
EVA
Kam?
ADAM
Natrhat pomeranče.
EVA
Pomeranče a zase pomeranče. Mám jich po krk.
ADAM
Mě to taky nebaví. Řekl jsem to, aby řeč nestála. Můj sen je koneckonců úplně něco jiného.
EVA
Copak bys rád?
ADAM
Pošťáckou uniformu.
BŮH
Ten má ale nápady.
EVA
Neslušela by ti.
ADAM
To nemůžeš vědět.
EVA
Tak si řekni. Přece ti neodmítne pošťáckou uniformu.
ADAM
Pořád aby za ním člověk chodil. Je to otrava, nemyslíš.
Chór andělů začne odkašlával a čistit si hlasy.
To už tu dlouho nebylo!
EVA
Mně se to docela líbí. Je tam jeden, co má takový něžný hlas... Brunet, hraje na kytaru.
ADAM
Kytaru nechci. Chci pošťáckou uniformu.
ANDĚLÉ (skandují)
Žádnej-para-paragraf
Tone-zaka-kazuje
Neu-ráží-litomrav!
NEVYCHOVANÝ ANDĚL
Tak jak, šéfe, dáte mu ten mundůr?
ANDĚLÉ (skandují)
Žádná-kla-kla-klauzule
Tone-zaka-kazuje!
BŮH
Prosím, prosím. Vemte si to.
ANDĚL
Na. Pošli to dál.
JINÝ ANDĚL
Pošli to dál.
JINÝ ANDĚL
Pošli to dál.
JINÝ ANDĚL
Nate.
ADAM
Co je to?
EVA
Vypadá to docela srandovně.
ADAM
To je možný, ale k čemu to je?
EVA
To já nevím. V životě jsem nic podobnýho neviděla.
ADAM
Koukej, brašna!
Šustění papíru.
Je v ní kupa nějakých papírů.
EVA
Hele! Čepice! S kšiltem!
ADAM
Vrať to!
EVA
Tůdle!
ADAM
Vrať mi to!
EVA
Ale co... stejně je to pěkná konina. Na. Vem si ji. (Pauza.) Vstávej. Půjdeme natrhat fíkový listy.
ADAM (funí, údery, trhání látky)
Ani mě nenapadne. S fíkovými listy je konec... Já si tam dám pomněnku.
EVA
Bys byl pěkný sprosťák, s pomněnkou.
ADAM
A co je ti do toho?
EVA
Budu se dívat jinam.
ADAM
Jasně, pomněnku.
EVA
Jestli to uděláš, tak...
ADAM
Tak co?
EVA
Nic. Mně je to fuk. Jdu se projít. (Pauza.) Necháš toho!
ADAM
Čeho?
EVA
Těch prstů!
ADAM
Ale poslyš, vždyť je to vrchol! Máme po sobě spoustu krámů, který jsou k ničemu! Podívej se na sebe, máš jich taky kupu.
EVA
Například?
ADAM
Třeba tohle. Nebo si myslíš, že ti to přidá na kráse, tyhle dva cajky? Klepe se to jak rosol a k ničemu to není.
EVA
Aspoň to nepřekáží.
ADAM
Co s tím, to by mě teda zajímalo.
EVA
Zkus za ně zatáhnout. Třeba budou cinkat.
ADAM
To jo, to by mohla bejt psina. (Zacinká to.) Hele! Funguje to.
EVA
Víš co? Budeme si hrát na autobus.
Dupot, cinkání. Ticho.
ADAM
Taky sis toho mohla všimnout dřív.
EVA
Ty taky.
ADAM
Já se starám o svý prsty na nohou. Ty by ses měla starat o svý cajky. (Zívá.) Máš pravdu, nedám si tam pomněnku.
EVA
No! To je dost!
ADAM
Kdepak pomněnku. Dám si tam tulipán.
EVA
Jestli si myslíš, že jsi zábavnej...
Odkašlávání andělů.
ADAM
Tak já jdu. Na viděnou...
ANDĚLÉ (zpívají)
Tak Adam ve svý nevinnosti
nechal tu stát kost svých kostí,
nevěda proč by se měl bát,
netuše co se může stát...
PRVNÍ ANDĚL
...tomu, kdo nemá...
DRUHÝ ANDĚL
...nemá ani...
TŘETÍ ANDĚL
...nemá ani...
ČTVRTÝ ANDĚL
...suknici!
BŮH
V tom punktu ovšem namouduši,
nejsem zcela nevinně,
že by rád měl, co mu sluší,
to je prosím díky mně –
že jsem nechal v ráji kvést
mnohé květy rozličné.
VŠICHNI
Tulipány, pomněnky,
petrklíče, sněženky,
dříny, svíny, rohovníky,
chrastavce a bažanky...
EVA (rozkošnicky)
Ach, ti jsou dnes roztomilí. A ten brunet s kytarou!
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Obraz druhý. Hrají: Eva a Had. S tím je psina, ale neví o tom. Andělé. To jsme my.
Gong.
ANDĚLÉ (slavnostně)
Hle, teď přichází sem z trnitýho hloží
ztělesněná dozajista machinace boží.
Had se sem blíží, kradmý a pustošivý.
Zrádný má jazyk, a srdce křivý.
HAD (mluví jako teplouš)
Pata, špička, celá noha... Pata, špička, celá noha...
EVA
Co jste zač?
HAD
Zdravím vás, dámo... Já jsem kradmý a pustošivý had.
EVA
Kde jste se tu vzal?
HAD
A vy?
EVA
Z Jupiterova stehna.
HAD
Fuj! Ošklivá lhářko!
EVA
To vyjde nastejno, Adamovo žebro nebo Jupiterovo stehno.
HAD
To ne! Žebro není stehno!
EVA
Na co si budeme hrát?
HAD
To nevím.
EVA
Máte moc hezké vlasy...
HAD (trochu vyděšeně)
Ano? Vy také, přirozeně.
Pauza. Z dálky zazní cvrlikání ptáků.
EVA
Máte hebkou pleť. Už vám to někdo řekl?
HAD (smutně)
Jsem na světě sám, madam.
Sílící cvrlikání ptáků.
EVA
Ty můj chudáčku...
HAD
No, víte, já jsem na to zvyklý...
Sílící cvrlikání ptáků.
EVA
Až vám bude smutno, přijďte za mnou. Uchlácholím vás...
HAD
Já... Netroufám si, madam.
Sílící cvrlikání ptáků.
EVA
Ale ano... ale ano, zlatíčko. Nesmíte se mě bát.
HAD
Víte... Asi se budete zlobit.
EVA
Ale kdepak.
Vřískání ptáků.
HAD
Totiž... Já... Já... Nepotrpím si na ženy, víte?
Ticho.
EVA (uraženě)
Tak takhle je to! Vy jste mi ale pěkný hulvát, příteli. A já ho chtěla chlácholit!
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Obraz třetí. Hrají: Eva, Had a Adam. A my. Andělé. A Bůh, který je všude.
Gong.
EVA
Jdeš právě včas. Podívej se na tohle.
ADAM
Co je to? Ženská, nebo chlap? Sebrali ti žebro?
EVA
Ale ne. Prostě je tu třetí, no.
ADAM
Tři, to se blbě zaokrouhluje. (Pauza.) Jseš si jistá, že to není ženská?
EVA (směje se)
Začínám o tom uvažovat.
HAD
Proč jste tak zlá, madam. Nic jsem vám neudělal.
ADAM
Ale jestli je to chlap, budu možná na chlapy.
EVA
To je ono. Pokračuj. Řekni rovnou, že mám jít pryč.
ADAM
Ale neblázni, jak to mám vědět. Tohle všecko jsou věci, který musíme probrat popořádku. Poslyš. Líbí se ti?
EVA
Ano.
ADAM
No a mně taky.
EVA
A co?
ADAM
Budeme o něj losovat.
HAD
Poslyšte, lidským teplem tedy nepřekypujete, vy dva. Odmítám, aby o mě někdo losoval, to za prvé.
ADAM
Proč? Co vám to udělá? Není na tom nic špatnýho.
HAD
Rozhodujete o mně, jako bych byl... já nevím... sluníčko sedmitečný.
EVA
Ale vždyť vy jste sluníčko sedmitečný.
HAD
To jistě ne, madam. Poslyšte, když mě necháte na pokoji, učiním vám lákavou nabídku.
EVA
Vaše nabídky nás nezajímají.
HAD
Ale tahle je zajímavá.
ADAM (vemlouvavě)
Nevšímej si jí. Takhle ona pindá pořád. Copak je to za nabídku?
HAD
Nic vám neřeknu.
EVA
Chce ti něco nakukat.
ADAM
Ale ne, je moc hodný... Copak je to za nabídku?
HAD
Nedotýkejte se mě, prosím. Jsem velmi citlivý. Poslyšte, když na mě budete vlídnější, ukáži vám, oč tu vlastně běží.
EVA
Cože?
HAD
Ukáži vám, oč tu vlastně běží.
EVA
Škoda, že nejste společenštější. Hrajete na kytaru?
HAD
Nesahejte na mě!
ADAM
Heleďte, už nás to přestává bavit, víte. Skončeme to. Co nám chcete ukázat?
HAD (tajemně)
Všelicos...
EVA
Jako například?
HAD (vítězoslavně)
Tohle!
EVA
A to je všecko? Jablko!
ADAM
Jablko? Já myslel, že budete mít nejmíň pošťáckou uniformu! Na ničem mi tak nezáleží jako na pošťácký uniformě! A s čím se vytasíte? S ovocem!
EVA
Utahuje si z nás.
HAD
Okamžik. Není ovoce jako ovoce. Tohle je ovoce poznání!
ADAM
Zavařte si ho na zimu, to vaše ovoce. Nadělejte si z něho mošt.
HAD
Promiňte prosím, co je to mošt?
ADAM
To byste měl vědět sám, když se cpete ovocem poznání. A vůbec, konec srandiček. Koukejte, co udělám s tím vaším ovocem.
Pauza. Zvuk tříštícího se skla.
ADAM
A je po ptákách.
HAD
Mně to nevadí. Mám jich dost.
Šramot, přidušené hlasy andělů.
ANDĚLÉ
Uhni... Počkej... Vidíš je...? Nezacláněj... Máš tlustý sklo...
ADAM
Ti tu ještě scházeli...
ANDĚLÉ (recitují)
Koukněte na něj,
hada zlovolnýho,
v duši má černo,
v hubě zlou slinu,
z propasti uplách’,
a z hrůznejch stínů,
aby zasel jed,
zlobu
a zlost.
BŮH
Už toho začínám mít dost.
Koukejte mazat od toho keře!
Nebo vás pošlu spát bez večeře!
NEVYCHOVANÝ ANDĚL
Sorry, šéfe, ale vo tom v předpisech nic není.
BŮH
Co je v přepisech, o tom rozhoduju já. Bůh je zákon. (Potěšeně se zasměje.) To nezní špatně.
Šoupání nohou, andělé se neochotně vzdalují.
ADAM
Jestli nechcete jít ani s ní, ani se mnou, táhněte po svých a bavte se sám.
ANDĚL NA ODCHODU
Panejo! Ten ho utřel!
HAD
To také udělám. Jste zlí a oškliví jeden jako druhý. Na!
ADAM
Huš, asexuále!
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Obraz čvrtý. Hrají: Eva a Adam. A Bůh, který všechno vidí.
Gong.
EVA
Co je to s tebou dneska? Pěkně ses odvázal. Pošťácká uniforma, mošt, asexuál! Samý nový slovo! Kam na to chodíš?
ADAM (s falešnou skromností)
To nic není. Můžu jich najít fůru dalších. Poslouchej. (Pauza. Rozkošnicky.) Cizoložník.
EVA (zaskočená)
Tohle neříkej...
ADAM
Proč? Vždyť je to hezký... Cizoložník...
EVA
Mám z toho takový divný pocit. Už s tím asexuálem jsem měla takový divný pocit a teď zase... Miluješ mě?
ADAM (užasle)
Cože?
EVA (mazlivě)
Miluješ mě?
ADAM
Teda tohleto... Nevím, jestli vymýšlím zrovna pádný slova... (Přiškrceně.) Ale kde jsi sebrala tohle...
EVA
Nevím. (Pauza.) Máš na mě chuť?
ADAM
Jestli nepřestaneš takhle mluvit... svlíknu tě a nařežu ti na holou...
EVA
Ach ano, svlékni mě!
ADAM
Ale jak?
EVA
Nevím... Hledej... Vem mě do náručí.
ADAM
Jak myslíš. (Pauza.) A co dál?
EVA
Pusť mě. Ne... Obejmi mě... Odveď mě odtud...
ADAM
Kam chceš jít?
EVA
Nevím. Nechceš mě políbit?
ADAM
Proč ne.
Pauza.
EVA
To nebude ono. Řekni něco.
ADAM
Ale co?
EVA
Nevím. Něco něžného. Má nejdražší.
ADAM
Cože? Má nejdražší?
EVA
Nebo něco jiného. Miláčku.
ADAM
Miláčku!
EVA
To je ono! Miláčku! Pojď! Nepouštěj mě! Pojď honem!
ADAM
Miláčku!
Vzdalující se kroky.
BŮH po chvíli
Není to lehké, nemyslet na to, co se má stát a nemůže se odestát. Tím spíš, když to znáte nazpaměť. Čistě hypoteticky ovšem.
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Obraz pátý. Andělé. To jsme my. A Bůh, který ví všechno předem.
Gong.
CHÓR ANDĚLŮ
Divno je tu bez těch dvou –
a jistě neodešli náhodou.
ANDĚL
Kampak asi odešli?
JINÝ ANDĚL
Já je viděl, šli tudy.
BŮH
Nevychovanci! Křupani! Ani o krok dál!
CHÓR
Klid, šéfe, vždyť vám je nesníme.
Jestli teda myslíte, že za nima nesmíme...
ANDĚL (stranou)
Předpisy zdá se vstoupily v platnost v revidovaném vydání.
JINÝ ANDĚL
Jestli to takhle půjde dál, život v ráji začne bejt... jak bych to řekl... delikátní.
DALŠÍ ANDĚL
Delikátní, ale interesantní.
CHÓR (falešně)
Chvalme, chvalme, chvalme Pána našeho!
V ráji je pořád něco novýho!
Gloria! Gloria! Gloria!
BŮH
Sklapněte, vždyť se to nedá poslouchat! Rozchod!
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Obraz šestý. Hrají: Gabriel. To je šéfův mazánek. A Had, kradmý a pustošivý. A my, kluci, co držejí spolu. A Bůh, milosrdný, ale přísný. Už jdou. To je Gabriel.
Gong.
GABRIEL
Myslíte si snad, že je to vtipné? Házet jablkama?
HAD
Řeči, pořád jenom řeči...
GABRIEL
Málem mě praštilo do oka. A rozbilo mi sklo u pařeniště.
HAD
Myslíte jenom na své pařeniště.
GABRIEL
Vy jste ale opravdu nesnesitelný. Příště, až vás nachytám, jak se mi trefujete do oka, pište si, že mu to řeknu.
HAD
Jsou tu ovšem závažnější problémy. Nehledě na to, že tím jablkem jsem nehodil já.
GABRIEL
A kdo tedy? Adam?
HAD
Víte snad o někom jiném?
GABRIEL
Přece za vámi nepřišel, to nemyslíte vážně.
HAD
Ale kdepak, on nepřišel za nikým. A vůbec, mám toho dost. Pořád sám, každý mě jenom kárá, všichni mě okřikujou... Myslíte, že je to nějaká existence?
GABRIEL
Ale no tak. Nic vám tu neschází. Máte všechno, nač jen pomyslíte.
HAD
Nemám.
GABRIEL
A co vám chybí?
HAD (váhavě)
Hasičská uniforma.
GABRIEL
Nedělejte si ze mě šoufky.
HAD
Já si z vás šoufky nedělám.
ANDĚLÉ (skandují)
Žádnej-para-paragraf...
BŮH
Ticho! Nate, předejte mu to.
ANDĚL
Na. Pošli to dál.
JINÝ ANDĚL
Pošli to dál.
JINÝ ANDĚL
Pošli to dál.
JINÝ ANDĚL
Tumáte.
HAD
Co je to? Co zase chce? Proč mi to posílá? Co s tím mám dělat?
GABRIEL
Vidíte? Dotkl jste se ho.
Pauza, šustění látky.
HAD
A co si myslí, že si s tímhle mám počít? Je padlý na hlavu.
GABRIEL
No tak, no tak... Uvědomte si, o kom mluvíte. Váš ctihodný strýc...
HAD
Strýc! Povídali, že mu hráli. Co by mu to udělalo, kdyby přiznal, že jsem jeho syn?
GABRIEL
Tiše! Nešťastníku! Kdopak vám tohle nabulíkoval? Už ani slovo! Nejste ani trochu rozumný.
HAD
Ano, syn. Vím, že jsem jeho syn. Vím, že má matka se jmenovala Lilith. Vím, že nikdy nebudu mít sourozence, protože teď má v hlavě jiné věci. A mám toho dost. Jestli jsem bastard, ať mě odtud vyhodí. Není to nic zábavného, víte. A pro jednou, když si chci vystřelit z těch dvou pitomečků, nejenom že to nevyjde, ale ještě mě začnete kárat. A vůbec. Jdu pryč. (Popotahuje.) A přitom to byl dobrý vtip, s tím ovocem poznání. Mohla být legrace. Ale oni mi na to neskočili...
GABRIEL
Co to děláte? Kam jdete?
HAD
Pusťte mě odtud. Mám toho dost. Nebaví mě to tu. Vyhoďte mě, Gabrieli. Vyražte se mnou vrata nebeská. Prosím vás, Gabrieli... (Popotahuje.) Pěkně vás prosím...
GABRIEL
Ale no tak, no tak. Přestaňte už omílat ty staré historie. Co se stalo, stalo se. Na tom ani já, ani vy nic nezměníme. Myslete na něco jiného.
HAD
A na co myslíte, že myslím?
GABRIEL
Jen žádné narážky, prosím... V této věci vám ostatně nic nehrozí.
HAD
No právě. A vy si myslíte, že je to snadné, čučet na ty dva, kteří nemyslí na nic jiného, jak je den dlouhý? Věřte mi, přísahám, opravdu bych odtud radši odešel...
GABRIEL
Ale prosím vás... Adam a Eva jsou stejně nevinní jako v den svého zrození.
HAD
Ano? Tak schválně. Jen se na ně jděte podívat, na ta svá neviňátka...
GABRIEL (zneklidněle)
To přece... Poslyšte... To není možné...
HAD
Jen jděte, říkám vám.
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Obraz sedmý. Hrají: Had. Gabriel. Adam a Eva. Rozuzlení se blíží.
Gong.
HAD
Jo, nevinní! Nevinní jako v den svého zrození! Však uvidíš, ty stará kukačko. A jak se ti to bude líbit... Trocha povyku přijde vhod... V tomhle zařízení je totiž dost nuda.
Blížící se hlasy.
GABRIEL
Ale vždyť je to skandální... neuvěřitelné... Kde si myslíte, že jste? Ve veřejném parku, nebo v ráji?
HAD
Hleďme. Tak přece je našel...
ADAM
No a co? Co se tak rozčilujete? Je vám něco do toho? Máme po sobě kupu cajků a nevíme, co s nimi. A když se nám konečně podaří jim přijít na kloub... Já mu klidně vrátím ty jeho prsty u nohou. Ať si je vezme. Ty nejsou k ničemu, v tom jsme zajedno.
GABRIEL
Tak tedy, příteli, můžete si balit kufry. Protože, to vám mohu zaručit, šéf tu žádné děti trpět nebude. Takže jistě víte, co vám teď zbývá...
EVA
A co jestli chceme děti? Cizoložnictví? Hodinové hotely? Samovary? Hodiny s kukačkou? Zvýšená přízemí? Plavky adamky?
GABRIEL
Děvenko, děvenko! Ke všemu si ze mě chcete tropit žerty...
ADAM
Jen ji nechte. Chce samovar, má ho mít. Hodiny s kukačkou, cvakátko na nehty, připínáčky, prošívanou deku a epilační krém, proč ne. Vám do toho nic není.
GABRIEL
Vy jste se zbláznili, vy dva. Okamžitě odejděte.
ADAM
Taky že jdeme. Práce, rodina, vlast, chléb a hry, svoboda, nebo smrt, ať žije Rudá armáda, ať žije generál de Gaulle, ať žije Francouzská revoluce! Kupředu dítka vlasti, až se ucho utrhne, šaty dělají člověka.
EVA
A budeme mít vysavač a automatickou pračku. Omrzliny, porcelánový servis, zánět dělohy a pletací jehlice.
ADAM
A klobouky z Edenu. Hehe. Nazdar!
HAD (rozpláče se)
Vidíte to... A jsem zase sám... sám... dočista sám... Ani se na mě nepodívali... Ani se se mnou nerozloučili... Nikdo mě nechce... Nikdo mě nemá rád.
GABRIEL
Ale no tak...
HAD
Nechte mě, vy... vy hrubče. Jste starý a ošklivý, nemám vás rád. Jen jděte... jděte roubovat ty jeho růže... Jsem tak sám... Nikdo mě nechce... Nikdo mě nemá rád...
GABRIEL (dojatě)
Neplačte, můj milý, neplačte.
HAD
Ach! Jsem tak nešťastný!
GABRIEL
No tak... Nate... utřete si nos...
HAD (Smrká. Pauza.)
Gabrieli... Podejte mi ruku... Pojďme spolu na procházku.
GABRIEL
Klid... jen klid.
HAD
Pojďte. Budeme si hrát na Adama a Evu.
GABRIEL (pohoršeně)
Ach! Že se nestydíte!
HAD
Už jste někdy jedl jablko?
Gong.
ANDĚL VYVOLÁVAČ
Obraz devátý. Andělé. To jsme my. A Bůh, který to všechno spískal.
Hudba.
CHÓR
Kdyby to bejval tušil!
Co si to na sebe ušil!
BŮH
Nejradši bych všechno zrušil.
CHÓR
Ale už je pozdě.
BŮH
Vlastními okovy spoután.
CHÓR (důstojně)
Spoutanej vlastními vokovy.
BŮH (ponuře)
Když tak kolem koukám
po nebeském ráji,
když tak občas kráčím
po edenském háji,
to je pane psina,
to je pane hlína,
to je pane srandy kopec.
CHÓR
To je ale blbej konec!
Gong.
Translation © Patrik Ouředník, 2003