Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku

Dieter Breuers

Lidové noviny, 3. 11. 2001

„Američané, kteří padli v roce 1944 v Normandii, byli urostlí chlapci a měřili v průměru 173 cm, a kdyby se nakladli jeden za druhého, chodidla k temenům hlav, měřili by dohromady 38 kilometrů,“ tak začíná experimentální próza na pomezí historiografie a fikce, kterou se známý překladatel a spisovatel žijící ve Francii pokusil na značně omezeném prostoru sta stran zachytit atmosféru nedávno uplynulého století. Autor v ní poněkud provokativním způsobem vrší asociace, statistické údaje, epizody ze života fiktivních postav, hesla, společenská klišé, reklamní slogany – to vše pospojované lakonickými a jakoby naivními sděleními typu „někteří filozofové říkali“ a někteří sociologové, matematikové, antropologové a „další zase říkali, že...“. Podobný postup už autor využil ve své dřívější próze s názvem Rok čtyřiadvacet, v níž na stejně zúženém prostoru vykreslil neživotnou atmosféru 70. a 80. let v tehdejším normalizovaném Československu. Heslovitým značením odstavců po stranách připomíná učebnice dějepisu či příručky stručných dějin 20. století. Vystupují tu všechny -ismy, od scientismu po komunismus a nacismus, ženská emancipace, nástup spotřební společnosti, technologická revoluce, první, druhá i studená válka. Včetně spekulací o hrozbě kolapsu veškerých počítači řízených systémů při přečíslování na rok 2000. Podle Ouředníka by to bylo, jako by se dvacáté století nikdy neodehrálo. „Sledujeme-li Ouředníkovu ironickou logiku až do konce, 20. století by se v tom případě stalo fikcí, nebo přesněji řečeno jiným způsobem fikce,“ shrnuje charakter pozoruhodné Ouředníkovy knihy v doslovu Vlastimil Hárl.